Velikonoce neboli chorvatsky Uskrs. To jsou křesťanské zvyky, působivá procesí, velké ohně a spousta vína! Když se rozhodnete slavit Velikonoce u Jaderského moře, zjistíte, že kromě teplého počasí, šplouchajícího moře a romantických scenérií to má ještě jeden benefit. Chorvatské Velikonoce jsou velmi podobné těm našim, českým. Chorvaté jsou silně věřící, a tak Velikonoce patří dokonce k nejdůležitějším náboženským svátkům v roce. Půst, návštěva kostelů, mnohaleté tradice, dobré jídlo a pití.
Doba předvelikonoční, to je čtyřicet dnů před Velikonocemi, která začíná tzv. dnem Popelnice. Je to doba posledních záchvěvů zimy a ukončení karnevalového křepčení. Tímto dnem nastupuje období Korizma, tedy období půstu a odříkání. V tomto období si věřící vybírají alespoň jednu slast, které se chtějí cíleně zříct. Ať už je to alkohol, kouření, pojídání masa nebo třeba sledování lechtivých televizních pořadů, každý Chorvat tím projevuje nejen svoji pokoru před Bohem, ale hlavně svoji pevnou vůli. A co si budeme povídat, lákadel je tady u Jaderského moře celá řada.
Pokud se rozhodnete vyrazit do Chorvatska ještě před Velikonocemi, možná vás překvapí, že poslední neděli před svátky při sobě všichni hrdě nosí olivovou větvičku. I nás to překvapilo, a tak jsme se dali do řeči s místními a snažili se vyzvědět, jestli jen prořezávali svůj olivový háj nebo zda to má nějaký hlubší smysl. A ano, má. O Květné neděli, tzv. Cvjetnici, si věřící nosí do kostela olivovou větvičku k posvěcení. Oliva v tomto případě značí čistotu a dlouhověkost a v domě přináší rodině mír a blahobyt. Jednou z možností je, že z ní také splétají jakýsi tatar. A na Istrii dokonce věří, že když olivové listí sní, budou dlouho žít.
Dalším velikonočním zvykem jsou procesí. Tento zvyk se ale region od regionu liší. Jiná procesí a pravidla mají na ostrovech jako Hvar a Brač, jiná na Istrii a jiná v Dalmácii. Jedno z nejvýznamnějších procesí je na ostrově Hvar. Tady se na Zelený čtvrtek vydává až 2000 věřících na 22km dlouhý „výšlap“ v čele s nosičem až osmnáctikilového kříže. Během cesty věřící zpívají. Při těchto nočních zpěvech vám doslova běhá mráz po zádech. Za svitu svíček se jde od kostela ke kostelu a často se končí až ráno. Je to neuvěřitelný zážitek, a to nejen pro věřící. Tento zvyk trvá již řadu století a je dokonce zapsaný do seznamu nemateriálních dědictví UNESCO.
Zapalte ohně! Ano, i to je další chorvatský velikonoční zvyk, jako by toho tepla nebylo během dne dost :-) Velké vatry skoro působí dojmem, že i tady pálí čarodějnice. Ale kdepak. Odjakživa se totiž věřilo, že záře ohňů zajistí úrodu všude tam, kam až dosáhne světlo z plamenů. Příprava na ten největší oheň, tzv. Krijesova, může trvat i několik týdnů, ale jeho záře až z dvacetimetrových plamenů určitě stojí za vidění a možná i ohřátí, pokud teploměr během dne ještě nedosáhne příjemných teplot.
Chorvatské Velikonoce a alkohol. Jde to dohromady? Ano! Zatímco u nás se konzumuje převážně slivovice, v Chorvatsku dávají přednost spíše červenému vínu. A nezůstávají u jedné láhve. Ideální míra je rovnou demižon. Vždyť platí: Kdo víno pije, ten dlouho žije. A pokud toto motto opravdu platí, tak to vzhledem k množství vína vypadá, že Chorvati chtějí žít navždy. Pokud jste ale abstinent, můžete si přiťuknout i vajíčkem, tzv. tuckanje. Jde o to, že „vyhrává“ ten, tomu vejce vydrží nejdéle. A věřte nebo ne, může to být moc pěkná zábava, ať s dětmi nebo mezi dospělými. Kromě tohoto zvyku se vajíčka ale také barví. Barvené vajíčka jsou symbolem nového života a říká se jim pisanica. Dříve se vajíčka barvila výhradně přírodně. Slupky cibule, červená řepa, kapusta…to byli hlavní pomocníci v kuchyni každé hospodyňky, která chtěla vykouzlit krásná malovaná velikonoční vajíčka. Po vlně umělých barviv a cirkusových barev se většina chorvatských rodin vrací zpět k přírodě a jejím pokladům. To nejhezčí vajíčko je určené pro milého a hrdá hospodyňka ho předává se slovy „toto vajíčko pro polibek dávám“.
V neposlední řadě nesmíme zapomenou na dobré jídlo a pití. Hoduje se všude, nejen na olivových farmách. Ráno na Velikonoce věřící nosí do kostela košík s jídlem, které se po mši světí. Košík většinou obsahuje jarní dobroty jako ředkvičky, jarní cibulku, salát a chybět nesmí ani vajíčka a sladký kulatý chléb jako náš mazanec, kterému se tady říká pogača nebo pinca. Posvěcený košík si pak můžete s vašimi milovanými odnést třeba na pláž a užít si první jarní piknik :-)
