Tak jako minulé léto, i letos jsme věnovali podstatnou část prázdnin cestování, návštěvě stávajících olivových farem i vyhledávání nových potenciálních producentů a specialit, které nás chytnou za srdce, polahodí našemu oku a uspokojí náš mlsný jazýček. Naše letošní Olive Oil Tour směřovala do Řecka. Na cestách jako byla tato se ale pohybujeme nejen po olivových hájích, ale často navštěvujeme také místa, která jsou věhlasná nebo nám je doporučí někdo z místních či na ně náhodou narazíme. Už jako studentka jsem hodně cestovala po Řecku, ale zatím se mi nepodařilo navštívit tolik opěvované kláštery Meteora. Až letos. A řeknu vám, několika násobně to předčilo mé očekávání.
Už když přijíždíte do městečka Kalambaka, cestou míjíte několik pískovcových skal a na obzoru se postupně vynořují další. Ke klášterům se ale dostanete také z menšího města Kastraki. Meteora je právem považována za osmý div světa a celá oblast klášterů svaté Meteory je zapsána na seznamu UNESCO. Vždy jsem obdivovala fotky tohoto místa. Osobní návštěva tomu ale dává úplně jiný rozměr. Ideální je se zde vypravit buď brzy ráno nebo při západu slunce. Sluneční paprsky a hra stínů dávají tomuto místu zvláštní kouzlo a ještě více umocňují dechberoucí výhledy.
Mniši a poustevníci se v této oblasti tzv. Thesálie usazovali již od 11.století. První kláštery však byly vystavěny až v průběhu 14. a 16.století, celkem jich tu vyrostlo 24. Dnes je veřejnosti přístupných pouze šest z nich, z toho pět obývají mniši a jeden klášter je čistě ženský. Za nejstarší se považuje monastýr Metamorfosis, nazývaný též Megalon Meteoro neboli „Velký vznášející se ve vzduchu“, jehož výstavba se datuje do roku 1356. Při pohledu na strmé stěny skal si člověk klade otázku, jak se mohlo někomu podařit postavit něco tak úžasného. Výstavba klášterů byla velmi náročná a jediným nástrojem, kterým si mniši pomáhali, byla kladka. Veškerý materiál pak vynášeli i snášeli po provazových žebřících v nůších. V jednom z klášterů zrovna probíhala rekonstrukce, a tak jsme měli možnost pozorovat vše na vlastní oči. Pracantům, kteří v malé kabince přejížděli po lanech nad několika metrovým srázem spolu s nákladem suti nebylo co závidět. Teprve až během 20.století s rozvojem turismu byla vystavěna cesta klikatící se průsmyky a horami. V posledních letech pak byly vybudovány speciální vyhlídky, odpočívadla a parkoviště. Na vyjížďku za svatostánky se můžete vydat po vlastní ose, místním MHD nebo s některou cestovní agenturou, kterých zde není zrovna málo.
Naším cílem nebylo navštívit všechny kláštery. Jednak tomu nenahrávala teplota a taky, místo jako je toto si více užijete z venku než zevnitř. Náhoda tomu ale chtěla, že jsme zastavili u kláštera, který byl nejsnáze přístupný, jen jsme přešli po malém mostku. A když jedna z jeptišek zrovna v 9 hodin otevírala bránu a my byli na parkovišti sami, nešlo odolat. Rádi jsme tedy zaplatili symbolické vstupné 3 EUR, zapůjčili si kus látky na zahalení kolen a vydali se na prohlídku. Ženský klášter sv. Štepána (Agios Stefanos) pochází z konce 14.století a jeho dominantou je nádherná kaple s freskami. Klášter je maličký, a tak tu moc času nestrávíte. I když, věřte mi, rádi byste. Dýchne tu na vás velmi zvláštní energie a po těle se rozhostí vnitřní klid. Jako by se tu zastavil čas. Vaše nitro se zklidní, dech se zpomalí a vy máte pocit, že tu chcete zůstat. Tedy, dokud vás nevyruší šouravé kroky některé z jeptišek, které zde můžete podpořit v malém obchůdku nákupem růženců, křížků, polodrahokamů, bylinek či čajů.
A když už jste nabití místní božskou energií a přehlceni všech těch famózních výhledů, můžete sjet zpět do městečka Kalambaka, kde v místních tavernách a barech nabízí snídaně či brunch. My jednoznačně doporučujeme restauraci Feel the Rocks s velkou střešní terasou, odkud můžete pozorovat kláštery čnící jako orlí hnízda na vrcholech mohutných skal. Jistě vás zde překvapí až neskutečně milá obsluha a skvělé jídlo, které se vymyká nabídkám ostatních taveren. Máte tak vícenásobný skvělý zážitek – krásný výhled, skvělé jídlo, úsměvy všude kolem, …no, co víc si přát.
